Skus si lepsie pozriet ako sa zmenil nazov temy. 
Ja si myslim, ze je vecne spravny
ja som tam to minus zmenil na plus 
kedze sa tam nedalo 2006-2010
vsak aj tak nevieme, ci tam nebudu dalsich 8 rokov
To plus vyzera trochu ako krizik, kde uz to ja som len take videl… 
Zeby sme mali stastne a vesele vianoce tohto roku???
Jasné, ja som to písal a názov už bol zmenený, takto je to OK, len dúfam, že to čo píše aquila sa nestane. To + je dosť aj na jeden rok
[Regióny majú dostať z únie oveľa viac peňazí - presné sumy)
asi v tých číslach majú chybu lebo píšu že na dopravu má byť o 30 % menej tj. z povodných 3,437 mld by to bolo asi 2,4 mld. Skok dole na 530 miliónov by bol dosť krutý. Alebo je to pele mele rozpočtu; dnes na ČT1 som pochopil, že štátny rozopočet je také velké pele mele. Nový minister financí tvrdil, že starý minister nechal za sebou spustošenú krajinu, starý minister tvrdil že vobec nie a ked vysvetloval ako sa tam tie sumy prehadzujú vidlami tak to by človek musel dostať ročné školenie aby vedel ako to vlastne je. Jednoduchšie je počkať ako to bude až to bude lebo potom to tak proste bude.
Každá vláda má nárok na plné volebné obdobie.
ak tie skrty su ozaj z 3,5 miliardy euro na 0,5 miliardy euro, tak radsej ani nebudem komentovat. ale to je podla mna ozaj najhorsi krok tejto vlady.
[Regióny majú dostať z únie oveľa viac peňazí - presné sumy)
Odmyslite si názvy a je jasné, že na regionálne cesty (cesty II. a III. triedy) smeruje viac financií.
Ďalej ja jasné, že aj stredné školstvo a regionálne nemocnice (a to je veľká väčšina z celého počtu) je podporené - stavebné úpravy.
Odmyslieť si názvy je potrebné, lebo síce to vyzerá tak, že na dopravu ide oveľa menej, ale to je len operačný program - sú ďalšie, kde sú zaradené cesty II. a III. triedy, kde zase financie prudko narástli.
Nehovoriac o tom, že sa konečne pridalo reálne viac aj na vodohospodársku politiku a na protipovodňové opatrenia.
Projektov na diaľniciach aj tak nie je pripravených za viac financií, takto sa aspoň reálne nájde nespočetné množstvo projektov, kam sa dajú financie nasmerovať a VÚC tieto financie reálne potrebujú. Čakajú na to napríklad TT, NR, BB VÚC prípade ciest.
Treba si uvedomiť, na čo je EÚ. Na znižovanie regionálnych rozdielov (RR). To konkrétne znamená investovať do regiónov. Dzurindova vláda plánovala podporu hlavne diaľnice D1, čo jednoducho nie je možné a reálne schváliť, lebo NR+BB kraj z toho nič nemali a v mnohých ďalších častiach hospodárstva z toho nemali nič ani PO+KE kraj. Naopak, RR by sa ešte viac prehĺbili.
Podľa mňa je správne, že sa z financií EÚ podporia priamo regióny.
Na tom môže ušetriť štátna správa, štátny rozpočet a z tohto môže financovať výstavbu diaľnic.
Eurofondy rozdelila SNS po svojom. 
dialnice.info/viewtopic.php?t=5097
“Peniaze na operačný program doprava, ktorý smeruje najmä do diaľnic a železníc, sa zvýšia. Predbežne sme sa dohodli na 3,2 miliardy eur. Budovanie diaľnic je priorita vlády,” povedal Vážny. 
esteze tak takze budu $$$ na useku na D1 aj D3
SNS v kombinácii s Vážnym. Je jasné, že SNS záleží na doprave, na D1 aj na D3 a Ficovi na R1 (R1+D1) je ideálne pre dostupnosť diaľničnej siete pre Topoľčany.
Aby ste videli, že politika je humor.
Zaujímavý článok v Reflexe o ľavici.
Francouzská vláda hodlá snižovat daně. Hlavními adresáty daňových škrtů se stane úzká vrstva extrémních boháčů. Důvod je jednoduchý. Vláda zjistila, že tamní “daňové peklo” - zejména daň z kapitálových příjmů a z bohatství - vyhání bohaté investory do daňových rájů.
Týdeník Challenges v této souvislosti uvedl, že třináct z 25 nejbohatších francouzských rodin úplně nebo částečně přesídlilo do zahraničí. Vláda konečně po desítkách let objevila účinky přehnaně vysokých daní. Premiér Dominique de Villepin oznámil, že žádný daňový poplatník by neměl platit na daních více než 60 procent příjmů. Objevil tím nový kontinent. Dalo by se říci, že Ameriku.
Je příznačné, že francouzská vláda zaměřuje navržené výhody v první řadě na úzkou elitu několika desítek nejbohatších osob. Extrémně bohatá elita je totiž velmi mobilní. Pro miliardáře není problém koupit luxusní nemovitost v kterékoli části světa. Svůj domov mohou navštěvovat soukromým tryskáčem. Získat hned několik státních občanství také není problém.
STŘEDNÍ TŘÍDA JAKO RUKOJMÍ
Naproti tomu střední a vyšší třída je daleko zranitelnější. Zaměstnanec nebo živnostník s mírně nadprůměrným příjmem, který si bydlení pořizuje na hypotéku, je pro vládu ideálním rukojmím. Nemůže totiž snadno utéci za hranice: má co ztratit a případná emigrace by pro něho byla velmi bolestná. Vláda si tuto skupinu obyvatel může dovolit téměř beztrestně
Francouzský premiér de Villepin (uprost?ed) oznámil, ?e ?ádný da?ový poplatník by nem?l platit na daních více ne? ?edesát procent p?íjm?
Foto: ČTK / EPA
daňově ždímat. Některé sociálně demokratické vlády si proto již před desítkami let uvědomily, že se jim vyplatí chovat se vstřícně k extrémně bohaté elitě a současně likvidovat střední třídu. Ta je nebezpečná: preferuje nižší daně před sociálními “jistotami” a ve volbách znamená pro levici největší riziko.
Ve Švédsku vládne sociální demokracie již od roku 1932 téměř bez přestávek. Jak je možné, že se sociálním demokratům podařilo fakticky eliminovat opozici? Po desetiletí prováděli cílenou likvidaci střední třídy. “Struktura daní z příjmů byla sestavena tak, aby umožňovala velkým kapitalistům udržet si bohatství, dokud toto bohatství zůstávalo ve formě investic ve švédských podnicích,” uvádí švédský ekonom Sven Steinmo. Řadoví zaměstnanci a drobní podnikatelé podléhali bezmála konfiskativním mírám zdanění, ale na druhé straně vláda štědře podporovala zadlužení domácností. Kdo má hypotéku, obvykle nezlobí.
SPOKOJENÝ BOHÁČ NEPOTŘEBUJE PRAVICI
Symbióza sociální demokracie s velkým kapitálem šla tak daleko, že štědré daňové zákony umožňovaly velkým podnikům snižovat daňový základ do takové míry, že vlastně nebylo nutné platit daně vůbec. Podniky platily daně ze zisku především proto, že musely vykázat nějaké zisky kvůli možnosti žádat o bankovní úvěry, výplatám dividend a ceně akcií na burze. Ve skutečnosti tak byla míra podnikových daní prakticky dobrovolná. Proto také finanční úřady téměř neprováděly žádné revize. Velcí podnikatelé - z větší části příslušníci šesti švédských oligarchických rodin - byli spokojeni a necítili potřebu finančně podporovat pravicovou politickou opozici.
Oč benevolentnější byla sociální demokracie vůči podnikatelům, o to přísnější byla na zaměstnance a živnostníky. V polovině 80. let platil průměrný průmyslový dělník mezní daňovou sazbu převyšující 50 procent jeho příjmů. Režim se zvláště vyžíval v daňové perzekuci slavných osobností. Režisér Ingmar Bergman byl obviněn z daňového úniku. Prodělal nervové zhroucení a emigroval. Spisovatelka Astrid Lindgrenová v roce 1976 zjistila, že její daňová povinnost představuje 102 procenta zdanitelných příjmů. Postavila se vládě čelem a publikovala povídku Pomperipossa ve světě peněz, jejíž hlavní postavu daně doženou k žebrotě. Povídka vzbudila všeobecnou nespokojenost s vládou a sociální demokracie poprvé po 56 letech přechodně přišla o moc. Ke slovu se výjimečně dostala pravicová vláda, která snížila daně na alespoň trochu přijatelnou mez.
PAROUBEK NA VĚČNÉ ČASY
Oficiální politikou sociální demokracie bylo soustředit švédský podnikatelský sektor do několika velkých firem schopných obstát na světovém trhu. Preferovány byly firmy, kde dominantní roli hrála odborová organizace LO (Landsorganisationen) a jejíž manažeři byli zadobře s vládou. Devastace malých a středních firem byla natolik účinná, že již od začátku 70. let nevznikla ve Švédsku žádná nová velká společnost.
Ekonomická likvidace politické opozice byla doprovázena trvalou propagandou státní televize. Politickou indoktrinaci prováděly i státní školy, které žákům vštěpovaly představu, že švédský hospodářský model je nejlepší na světě. Skutečnost je taková, že bez obrovské přezaměstnanosti ve státním sektoru (švédský stát živí zhruba třetinu pracovní síly v porovnání s 18 procenty v zemích OECD) by ekonomika trpěla nejméně 17% mírou nezaměstnanosti. Ve Švédsku pobírá 65 % populace nějakou formu státních dávek. Přitom exploze násilné kriminality v řádech stovek procent dokládá, že stát již není schopen plnit základní funkci: zajistit vnitřní bezpečnost. Objem šedé nezdaněné ekonomiky ve Švédsku dosahuje hodnot kolem 20 procent hrubého domácího produktu.
Co z toho vyplývá pro Českou republiku? Vztahy mezi evropskými sociálními demokraciemi jsou poměrně vřelé, a je tedy krajně pravděpodobné, že v Lidovém domě osvědčený švédský recept na mocenskou hegemonii dobře znají. Postupný tlak na likvidaci českých živnostníků a menších firem je možná pečlivě promyšlený a cílený stejně jako intenzívní podpora velkých (tj. převážně zahraničních) investorů. Velké zahraniční firmy jsou důsledně apolitické a nepředstavují pro stranu a vládu žádné ohrožení.
Recept na trvalou vládu jedné strany je tedy průzračný. Stačí zkorumpovat většinu voličů sociálními dávkami a zakroutit krkem (stačí jen obrazně) neposlušné střední a vyšší střední třídě. To vše v podmínkách parlamentní demokracie. Geniální řešení.
Reflex 44/2005
V tomto kontexte bude zaujímavé sledovať ďaľší vývoj u nás.
Tu plati stary otrepany vtip, ze stredna vrstva plati dane, aby chudobni nezlyncovali bohatych, tot princip trhovej ekonomiky
Na tom vtipe je veľa pravdy. My sme nedospeli zatiaľ ani sem.
Buďte radi, že chudobní nelynčujú bohatých, v mnohých krajinách už to bolo a je tam dnes diktatúra. 
No my sme to mysleli skor nato, ze sme nie ze nedospeli na lyncovanie bohatych, ale ze nejako este sme nedospeli na strednu vrstvu, tak sa mozme na tom vtipe iba smiat
V SR nie je stredná trieda 