Zajímavé postřehy ze států z webu usa.qex.cz
Základem správného Američana je automobil. Chodníky nejsou mimo města téměř nikde, za to autem se dostanete všude. Pro větší pohodlí nemají pouze “Drive-In” fastfoody, ale také např. banky či lékárny (kde je kromě okýnka využíván i systém potrubní pošty), v Las Vegas je drive-in oddací síň (“wedding chapel”) a dokonce jsme viděli drive-in obchod s alkoholem (“liquor store”).
Automobil samozřejmě musí být vybaven klimatizací, další častým jevem je centrální zamykání, tempomat (“cruise control”) a automatická převodovka. Některá auta umí na dálku i nastartovat, čímž bylo možné vytvořit uvnitř nejprve chlad a teprve pak do něj nasednout.
Na dálnicích se obecně jezdí pomaleji, pokud někdo překračuje povolenou rychlost (maximálně 80 mph = 128 km/h, ale častěji 65 mph = 104 km/h). Rychlost se překračuje dle státu, obecně tak o 10 mph, i když je prý tolerováno 5 mph. Třeba v Kalifornii jsme překračovali o 15 mph a vedle nás v pravém pruhu prosvištěli policajti bez majáku.
Díky tempomatům dokáží udržovat i při velmi hustém provozu velmi malé mezery mezi automobily, ale dostatečně velké na to, aby nedocházelo k tzv. “tailgatingu”. Američané začínají jezdit v 16 letech a nekončí ani ve vysokém věku. To ovšem neznamená, že pokud byť jen trochu zasněží, je situace jiná než v ČR
Málo se přejíždí z pruhu do pruhu (a to ani v zácpě), obecně je povoleno předjíždění z obou stran, tedy i z prava.
Kamiony předjíždějí také v kopci, jak to známe z naší D1 a dalších a zásadně to jsou ty, které nemají na návěsu ceduli “How’s my driving?” s telefonním číslem. Těch je tu bohužel většina. Dalšími cedulemi na návěsech je “If you can’t see my mirrors I can’t see you”, “Hiring Drivers” nebo “Lights on for your safety”, přičemž už jsme pár viděli na interstate bez světel. Podobné informace mohou být i na zástěrkách jak návěsů, tak tahačů.
Více řidičů jezdí připoutaných. Všude jsou cedule “Buckle Up! It’s a law!” nebo “Click It or Ticket”. Další spousta varovných značek (včetně těch o připoutání se) je někomu věnována, pravděpodobně se dotyčný stal obětí autonehody z toho kterého důvodu.
Cesta ze mezi západním a východním pobřežím je zhruba 2 200 mil, což spolehlivě vydá na týdenní výlet (4 dny jízdy). Obecně je proto lepší zvolit letadlo, protože většinu cesty jsou jen vidlákovy a pustina. Vhodným přistávacím místem na západě je Las Vegas, který není daleko ani od národních parků, ani od konzumnějších cílů - Hollywood, Los Angeles atd.
Mezi základní výrobce automobilů patří GMC (General Motors Cars), Chrysler, Dodge, Ford, Toyota. Pro nás exotickými výrobci jsou Acura, Oldsmobil, Mercury. Volksvagenů je tu hodně, ale Škodovka žádná - asi nevyrábí motory, které by snesly zdejší nízkooktanový benzín. Ale na dálnici jsme tu potkali Tatrovku, ve vládních službách.
V USA má Policie i taxi až na výjimky stejná vozidla - Ford Crown Victoria Police Interceptor. Auta jsou o třídu větší, než u nás - třeba vozidla velikosti VW Golfa jezdí minimálně, velikost začíná u Octavie a drtivá většina jezdí v SUV (Sport Utility Vehicle, sportovní užitkový vůz, pro Američany prostě “Truck”).
Ulice se zde mohou nazývat různě: Road (Rd), Lane (Ln), Street (St), Avenue (Ave). Také rychlostní silnice mají mnoho různých názvů: Interstate, Parkway, Highway, Speedway, Turnpike.
Cena benzínu se pohybuje v rozmezí $4.00 - $5.20 za jeden US galon (3.8 litru) v závislosti na lokalitě. Cena ropy na světových trzích sice neustále roste, ale kurs Dolaru ke Koruně klesá, takže cena zůstává stále na cca. 18 Kč za litr, což ve výsledku znamená cenu 1.40 Kč na km. Ještě pozor, v USA se spotřeba udává v počtu ujetých mil na 1 galon benzínu (miles per galon, mpg)! Obvyklá spotřeba menších vozů je kolem 35 mpg.
Na některých čerpacích stanicích účtují dvojí ceny - platba v hotovosti (“Cash”) může být levnější než platba kreditní kartou (“Credit”). Prý za to mohou poplatky za bezhotovostní transkace. Není to moc obvyklé, ale stát se to může. Rozdíl bývá několik centů na galon.
Benzín pak má nižší oktanové číslo, nejčastěji se tankuje 87, protože je nejlevnější. Motory jsou tu ale daleko větších objemů, třílitry nejsou žádnou výjimkou a to nemluvím o SUV, kterých je na amerických silnicích již většina. V létě bývá dražší, protože se jedná o tzv. “Summer Blend” s příměsí ethanolu. Existuje také ethanolový benzín E-85 s 85% obsahem ethanolu a 15% obsahem benzínu. Pro většinu motorů je ale takovéto palivo nevhodné a může vyvolat větší opotřebení a kratší životnost motoru.
U některých čerpacích stanic lze tankovat E-85, což je 85% ethanol a 15% benzín. Pro mnoho motorů může mít toto palivo fatální následky, proto doporučujeme nejprve zjistit, zda je možné ethanol použít.
Tankovali jsme nejčastěji u Chevronu. Většinou jsme přímo na pumpě projeli kartou, naťukali PSČ (což se bohužel většinou muselo řešit s pumpařem, jinak by to bylo úplně bezobslužné) a tankovali. Zajímavé bylo, že u některých benzínek počítali jinou cenu při platbě kartou a jinou při platbě hotově.
Některé mosty, tunely a frekventované úseky dálnic jsou zatíženy mýtným - toll (např. Washington - New York $10.00, Miami - Orlando $12.00). Výše mýtného je buď na cedulích (je-li pevně stanovené) nebo na ticketu, který si při vjezdu do mýtné zóny vezmete a při odevzdání zaplatíte podle ujeté vzdálenosti. Samozřejmě existují “krabičky” na mýtné brány, na východním pobřeží je to EZ-PASS.
Na dálnicích jsou četné stanice pro vážení nákladních vozidel, na hranicích států na Interstate je to prakticky pravidlem. Kromě toho vás čas od času zastaví vnitrostátní bezpečnost a budou se ptát na všechno možné (počínaje dotazem “Are you a citizen?”, následuje kontrola pasů).
Zejména ve městech se pak můžete setkat s tzv. Carpool Lane, která se značí kosočtvercem na vozovce či značce. Znamená, že v daném pruhu může jet nejméně stanovený počet lidí (daný číslovkou u značky). Stejný systém je značka HOV („High Occupancy Vehicle“), přičemž třeba HOV 3 značí, že v daném pruhu mohou jet pouze vozy obsazené nejméně třemi lidmi včetně řidiče. Ale protože američané se při řízení považují za idndividualisty, v drtivé většině případů je ve voze pouze řidič. Carpool Lane také bývá časově určený, například v dopravní špičce je minimum 3 lidé ve vozidle, jinak 2.
Zhruba po 3 000 ujetých mílích se provádí „tire rotation“, tedy přehození pneumatik zezadu dopředu a zepředu dozadu a také “oil change”, tedy výměna oleje.
Trochu hořké zjištění na nočních jízdách mimo Interstate bylo, že se většina protijedoucích řidičů nenamáhá při míjení vypínat dálková světla. Extrémem jsou ti, kteří svítí dálkovými světly na auto před sebou. Druhým extrémem jsou řidiči, kteří nesvítí v tunelech, za deště nebo za šera.
Policie zde pokutuje (“ticketing”) za rychlou jízdu (“speeding”), nezastavování na stopce a projetí červené na semaforu.
Na mnoha místech zde jsou stopky ve všech čtyřech směrech (“4-WAY STOP”), kde platí pravidlo, že se křižovatkou projíždí v tom pořadí, v jakém se ke křižovatce dojelo.
To, čemu říkáme dálnice, to jsou v USA Interstate (I). Značí se dvouciferným číslem, přičemž je-li první číslo liché, jde o severo-jižní a je-li sudé, jde o východo-západní. Obvykle mají dva pruhy každým směrem. Naše silnice 1. třídy jsou v USA označovány jako Highway (Hwy nebo US). Obvykle mají jeden pruh každým směrem. Čas od času se Highway podobá Interstate, má dva pruhy každým směrem a i rychlost bývá vyšší, 60 - 70 mph.
Zatáčky bývají vesměs klopené, takže se jimi projíždí docela dobře. Problémem je, že silnice v obcích se svažují ke krajnici, což sice zabezpečí dobrý odvod vody, ale také to znamená, že pokud potřebujete ze silnice někam uhnout (třeba k motelu), čeká vás nepříjemný “dip”, který ve vyšší rychlosti může způsobit pěkné zajiskření podvozku.
U mnoha domů na venkovech lze vidět starou Fordku, vedle ještě starší a vedle úplně nejstarší. Vypadá to, že když prostě auto přestane sloužit, koupí se nové a staré se odstaví vedle a dál se neřeší.
..Ja som čítal dávnejšie niečo v tom zmysle, že tam kamionisti chodia rýchlejšie ako osobáky..neviem, čo je na tom pravdy, ale obmedzovače majú určite tiež..
..ktovie, ako je to s tými obmedzovačmi..
