Táto téma ma napadla po prečítaní si príspevku od ok79. Hlasovanie som nedal, pretože bude lepšie, keď sa sem zaujímavých a vtipných príspevkov hodí viac 
dialnice.info/viewtopic.php? … &start=275
Pro zajimavost a snad zasmani prikladam mail, ktery jsem posilal kamaradum a znamym po lonske zkusenosti s autovlakem…
Rád bych vám zde popsal naše zážitky s cestováním autovlakem…to že to sepisuju vám jistě dává určitý podnět, že se nejedná o procházku růžovou zahradou, ale budu se snažit o nadhled.
Všechno začalo v lednu, kdy jsme podlehli doporučení kolegů a reklam ČD na využití autovlaku na bezproblémovou dopravu auta vlakem na východní Slovensko. Pozitiva byla uváděna jako samostatné lůžkové kupé, žádné starosti o auto, žádna únava z cestování. Všechno vypadalo perfektně, takže padlo rozhodnutí – jedem… Zvolili jsme vlak do Košic, odtud je to do Prešova cca 35 km po dálnici, druhá varianta z Popradu je cca 70 km po obyčejné silnici. Cena pro řidiče a auto je stejná, liší se lístek pro spolujezdce, ale díky kilometrovým rozdílům se ten rozdíl stírá.
Na první pokus v lednu ovšem koupení lístku, který jsme chtěli na termín Velikonoc nevyšel – je ho možné koupit max. 2 měsíce před cestou…nu což, tak příště…protože jsme se snažili koupit lístek co nejdřív protože jsme předpokládali že kolem svátků bude brzo vyprodáno jsem se vydal na další pokus asi 2 dny po uplynutí té 2měsíční lhůty. A ouha, lístek by měl jít koupit, ale nejde. Na slovenské straně je v systému nějaký problém, proto můžu koupit pouze lístek a rezervaci lůžek na cestu tam, zpáteční mám pouze rezervaci lůžek. Přichází první improvizace – dostávám potvrzení že jsem chtěl koupit zpáteční ale nešlo to, že můžu příště uplatnit slevu na zpáteční až to půjde.
Asi za týden po telefonním ověření jsem koupil i zpáteční lístek a cítil se šťastný. Příliš brzo…
Cesta tam
V den odjezdu (4. dubna) jsem se čistě náhodou podíval na stránky ČD, chtěl jsem si vytisknout mapku terminálů na náklad aut. Ovšem do očí mě uhodila červená písmena, oznamující výluky z technických důvodů na každý sudý den měsíce. Po chvíli hledání správných kontaktů a přepojovaní linek v ČD jsem se dostal k dispečerovi autovlaku, se kterým jsem vedl zhruba následující rozhovor:
Já: „Dobrý den, my máme dneska jet autovlakem do Košic a na stránkách vidím nějaké výluky. Dnes to nejede?“
Dispečer: „No to nejde, slovenská strana má poruchu s vagonem a je v opravě. Vás nikdo nekontaktoval?“
Já: „No to teda nekontaktoval, teď to náhodou vidím poprvé“
D: „To je divný, asi jste tu nenechal kontakt“
O: „No to si pište že nechal, na formuláři se žádostí o přepravu“
D: „To se divím“
O: „No tak co teď budeme dělat?“
D: „Máte dvě možnosti – buďto lístek vrátíte bez poplatku anebo jsme vám zajistili místo na vlaku do Popradu“
O: „Pochopitelně beru ten Poprad“
D: „Tak se stavte tady na nádraží a domluvíme to, to je hned“.
To „to je hned“ zahrnuje asi hodinu běhání po nádraží, v dispečinku sepisování problému, přepisování lístků atd., následnou návštěvu pokladny (20 min fronta), kde jsem jeden lístek musel vrátit a pro manželku koupit zpáteční lístek do Popradu. Pro cestu z Košic jsme pro manželku měli doplatit úsek Košice-Poprad…
No radost, ale vše je zdárně vyřešeno, vyzvedávám zmrzlou manželku a jdem se uklidnit do pizzerie.
Proces nakládání probíhá papírováním, kde je nám sděleno že se neví jestli pro nás budou volná lůžka, protože jsme tam navíc a místa jsou obsazená z předprodeje a že se uvidí. Nájezd na rampu a vagón se bohužel neobejde bez zaškobrtnutí kolem o patku na upevnění kol, rozmístěných po okraji vagonu a vyrytím rýhy do týden staré pneumatiky..grrrr…
Do lůžkového vagonu vstupujeme s tím že pravděpodobně budeme spát s nějakým pánem z Kolína, který tam přistoupí a má zarezervované jedno lůžko. Po drobném zvýšení hlasu z mé strany a argumentací reklamačním protokolem z dispečinku průvodčí zmizí a pak nás přesunuje do našeho vlastního kupé. Sláva…
Cesta probíhá docela slušně, přišlo mi to teda docela hlučný, ale šlo to, aspoň se člověk natáhl. Manželka se prý docela prospala.
Ráno v Popradu řídí vykládání aut (v mrazu -4°C kdy manželka stojí venku) paní, která všem sděluje jak jí bolí hlava a jak má špatnou náladu. Tady se s manželkou v popisu událostí trochu lišíme, já tvrdím že navigovala špatně, protože její a moje pravá strana znamenala něco jiného, manželka tvrdí že jsem ji naopak vůbec neposlouchal po závěrečném žuchnutí téměř mimo sjezd z rampy nad tím ta paní mávla rukou, ale už jsem byl na zemi, naložil opět promrzlou manželku a v pořádku dojeli do Prešova…
Cesta zpět
Vědouc si předchozích zkušeností jsem v úterý ráno zavolal do Košic, jestli vlak opravdu jede. Jede, potvrdili mi. Zeptal jsem se ještě na čas nakládky a spokojeně zavěsil. Po zkontrolování tohoto času s údaji na lístku a na vytištěné stránce z internetu jsem byl nucen tam volat znova, protože ten čas se rozcházel asi o dvě hodiny. Pán se jistě celý červený studem omlouval, že už si uvědomil svou chybu a pod vlivem mé řízné češtiny mi nadiktoval čas nakládky v Praze. Nu což, domluvili jsme se…
Večer jsme dorazili do Košic a po chvíli hledání nákladového terminálu (vzpomínáte jak jsem si před odjezdem chtěl vytisknout ty mapy? V tom šoku z výluk jsem na to zapomněl ) jsme si stoupli do řady aut čekající na odbavení. Drobnou změnou byl manželčin otecko, který se k nám na cestě připojil, že ho vezmem do našeho kupé.
Při papírování jsem průvodčímu vysvětlil že nejsme dva, ale tři a že tedy musíme dokoupit jeden lístek a pro manželku úsek Košice-Poprad. Průvodčí se jen usmál a sdělil mi že se tím vůbec nemusím trápit a že to vyřídíme až ve vlaku a dostaneme nějakou „akční“ slevu.
Nalodili jsme se do kupé a čekali co přijde. Přišel průvodčí a řekl…“No tak to máme ten lístek do Prahy a ještě úsek do Popradu“. Skutečná cena cca 1500 Sk. „Tak ja neviem…co za tisícku? Može byť?“..řekli jsme že može, průvodčí strčil tisícovku do kapsy a všichni jsme byli spokojení. Za odměnu nám přinesl vodu a oplatky, které se v českém vlaku z Prahy nedávaly a ještě nabízel kafíčko a čaj večer i ráno zdarma.
Bylo po půl desáté, tak jsme se dali do spacího a začali klimbat. Do odjezdu zbývalo asi 45 minut. Ze slepé koleje s rampu nás připojili ke zbytku vlaku a byli jsme připraveni na odjezd. Do ticha nádraží se ale z vagonu začali ozývat tupé rány, opakující se vždy v intervalech pár minut…doufal jsem že kdo do toho tak mlátí tím kladivem, že tomu rozumí a nerozbije to…
Ťuk ťuk, ozvalo se klepání na dveře. Průvodčí. „Prepačťe, ale z technických dvodů musíme odpojit vagon a vymenit ho. Vystúpťe si prosím na perón“…Následoval organizovaný zmatek ve všech kupé, kdy rozespalí lidé v pyžamech na sebe navlíkali kabáty a bundy a zalepenýma očima hledali východ v vagonu. Po tomto hasičském cvičení, kdy jsme nabrali asi půlhodinu zpoždění nám připojili nový vagon a mohlo se jet.
Cesta zpátky už byla příjemnější, taky jsem se prospal i když si pořád myslím že je to dost hlučné. A těším se na Schenghenský prostor, až nás nebudou o půl třetí ráno na hranicích budit celníci
Poučení
Jízda autovlakem rozhodně není:
-
jednodušší – myslím že mi kvůli tomu zešedivělo pár vlasů a někdy člověk nevěděl jestli nadávat nebo plakat nebo se smát
-
levnější – cesta pro auto a řidiče se spolujezdcem nás vyšla bez pár korun na 3000 Kč (lístek pro manželku jen do Popradu, do Košic by to bylo cca 3200 Kč)… s naftou na cestu se vejdeme do cca 2500 Kč
-
rychlejší – cestování je delší, cca 10-11 hodin, plus čekání před a po odbavení auta
Jízda autovlakem rozhodně je:
-
bezpečnější – vzhledem ke stavu českých i slovenských silnic a dálnic a počtu nehod na některých úsecích je zde je mizivé riziko nehody (kromě dojezdových úseků do Prešova)
-
ekonomičtější – pokud beru v potaz nepřímé náklady, jako je opotřebení auta, pneumatik, olej atd., vyjde cena lístků levnější
-
pohodlnější – máte vlastní kupé s lůžky s peřinami, většinou jste v takovém polospánku. Kdo je zvyklý na dlouhé cestování (autem je Praha-Prešov cca 8,25 hodin), příliš neocení, naše autíčko už je docela pohodlné
-
dobrodružnější – viz celý popis výše
Nevím jestli jsme měli my takovou hroznou smůlu na celý průběh, ale než pojedeme příště, budu hodně přemýšlet
A kdo to dočetl až sem zaslouží si odměnu v podobě krátké básničky na téma autovlak…
Není radno jen tak chtít,
do Prešova snadno jít.
Cesta vlakem zdá se snadná,
to je ale mýlka vnadná.
Můžeš si to plánovat,
dovolenou dolovat.
Všechno se to otočí,
když motory naskočí.
Prostě doufej že to zvládneš,
nemysli si že tím zmládneš.
Spíš si sečti šediny,
neboj, nejsi jediný
Usporiadal som prispevky zhora nadol, nech sa to lepsie cita